Prohlížeč - Národy [window][náhled][close]
[window][viewer][close]
[obrázek] [obrázek]

 
[kalendář]


Je Den ohně,
5. Travia (podzim) roku
47 Hala,

hodina a minuta .
--- Navigace ---


--- Menu ---

 
[Národy]

Národy

Jste člověk, elf či goblin? Jste bílí, černí, červení nebo zelení? Nejste rasisti? Račte si vybrat.

ELFOVÉ

Ledoví elfové (Grinfeya)

Také sněžní, zimní nebo mraziví elfové. Přibližně dva tisíce jich žijí v malým skupinkách roztroušených v oblasti věčného ledu.
Kolem roku 4100 v. BF vystavělo asi 700 vznešených elfů s průzkumníkem a filozofem Ometheonem a jeho bratrem Emetielem v oblasti ledových pustin gigantické město Himmelsturms ("Bouře nebes"). O sto let později tam Ometheon položil základy radikální magické filozofii, podle níž je možné, aby se smrtelník stal bohem. Tohoto zneužila elfka Pardona, kterou stvořil drak Pyrdacor. Ten je uctíván jako bůh a sám uctívá Bezejmenného. Pardona jako nejvyšší kněžka smyšleného kultu podvrátila suverénní intelekt některých jedinců tohoto uzavřeného společenství. Roku 3950 v. BF následoval obrovský masakr a vyvázla jen malá část řádných stoupenců tehdy již zemřelého Emetiela. Z nich se vyvinuli ledoví elfové.
Jsou obvykle menší než ostatní elfové, jejich kůže a vlasy jsou velmi světlé. Cítí se být v nekonečné válce s následky Pardoniných činů, bojují o přežití v téměř neobyvatelné krajině. Jejich charakter je proto ovlivněn hlavně opatrností a prozíravostí. Protože byli odtrženi od víry svého národa, dívají se podezřívavě na jakékoliv uctívání vyšší moci. Hovoří starým jazykem Isdira, stejně jako všichni ostatní elfové.

Lesní elfové (Lairfeya)

Ukrývají se v lesích Salamandersteinu. Jsou záhadní a v kontaktu s lidmi se zdají být arogantní a domýšliví. Žijí společně v jedné skupině uprostřed lesů a vyhýbají se téměř jakéhokoliv kontaktu s okolním světem. (Nezřídka se stává, že člověk zabloudivší v lese se nečekaně ocitne znovu na okraji lesa bez jakýchkoliv zdánlivě neuznatelných důvodů.)

Noční elfové (Shakagra)

Také zvaní temní elfové jsou démonickým lidem, který stvořila Pardona. Vznikli spojením Ometheonových vznešených elfů s démony a jsou tím nejzvrácenějším, co kdy kráčelo po Dere. Mají bledou kůži, stříbrné vlasy připomínající pavučinu a temně černé oči. Pro ostatní národy je jejich krása prapodivná, cizí, příšerná.

Pouštní elfové (Shiannafeya)

Potomci vznešených elfů z Tie'Shianny žijí v poušti Khôm a jsou hrdiny mnoha pověstí a legend obyvatel pouště. Jejich kůže je tmavá a oblékají se do přiléhavých černých nebo tmavomodrých oděvů se šátky, turbany či závoji. Kvůli tomu je Novadijci nazývají Beni Geraut Schie, "Synové bez tváře". Novadiské kmeny žijící v jejich blízkosti o nich říkají, že jsou to démoni. Jejich území se nachází 150 mil jižně do Yaquiru ve skryté oáze Kei Urdhasa ("stará vlast"). Roku 1010 BF se jejich velká část vypravila z Kusliku k Ostrovům v mlze, neznámému místu, kam odešli. Pouštní elfové se proto vyskytují v Aventurii už jen zřídka.

Půlelfové

Překvapivě jsou míšenci mezi lidmi a elfy. Mají také nadání pro magii. Často nejsou akceptováni ani lidmi, ani elfy. Tato skutečnost je bohužel odsuzuje k oddělenému životu. Není jich mnoho a většinou jsou tam, kde žijí elfové a lidé spolu. Tak je tomu například v Donnerbachu, Kvirasimu, Lowangenu a ojediněle i na jiných místech Říše středu.

Světlí elfové (Shi)

Pocházejí jako všichni ostatní elfové ze Světa světel, ten poslední krok do skutečnosti však nikdy neučinili. Jsou pravděpodobně těmi nejpůvodnějšími ze všech elfů. Někteří z nich znají i část světa víl, a nazývají se proto Sličnými. Mají téměř neomezenou kouzelnou moc a jako nikomu jim leží na srdci osud Dere, ačkoliv na sebe berou pouze úlohu strážců.

Stepní elfové (Diundrafeya/Vindha'a)

Malý nomádský národ čítající asi 500 elfů, kteří většinou pocházejí ze zelených elfů. Jeden velký kmen žije v Zelených pláních, oblasti severovýchodně od hor Salamandersteinu. Tvrdí, že jsou potomky mytického hrdiny Lariela zvaného "Bouře ve větvích" a tím se sami nazývají Dětmi větru. Přišli jako uprchlíci a štvanci ze sídel a měst vznešených elfů (asi kolem roku 2000 v. BF). Vrátili se proto do stepí a doufají, že se jim tak podaří uprchnout před svými pronásledovateli. Na první pohled vypadají jako všichni ostatní elfové, jsou však krutější než dřív a přesto krásní jako víly. Milují svobodu, jsou však arogantní a k nepřátelům nemilosrdní. Naproti tomu se pečlivě a zodpovědně starají o své blízké. Jsou až mysticky spjatí se svými koňmi a větrem.

Vznešení elfové (Fenvar)

Předchůdci dnešních zelených, stepních a ledových elfů, protiklad lesních elfů, kteří mají zcela jiný původ. Nejsou totéž co světlí elfové a neměli by s nimi být zaměňováni.
Před deseti tisíci lety Simia, "Ta, která vyšla ze světla", jako jedna z prvních opustila bezpečí hor Salamandersteinu a vstoupila do skutečného světa. Elfové, kteří ji následovali, byli později nazváni Vznešenými. Simia se stala první královnou elfů. Po dvě tisíciletí musel tento národ bojovat se skřety, gobliny, zlobry, trolly, obrovskými pavouky, upíry, lesními gnómy a jinými bytostmi, aby mohl převzít kontrolu nad Salamandersteinem a přilehlými oblastmi. Elfové, kteří zůstali skrytí v horách ze strachu z badocu (elfí nemoc, jejíž název nelze přeložit do jiného jazyka), přerušili v letech 7500 - 6500 v. BF veškeré kontakty s ostatními. Jejich následovníky byli až později lesní elfové. Vznešení elfové se mezitím rozšířili po severní a střední Aventurii. Museli se potýkat s gobliny a později se ubránit hordám Bezejmenného. V tomto boji zemřela i Simia. Její nástupnicí se stala Orima (narodila se se znamením hvězdy na rameni, předurčujícím jedinečný osud). Pod Pyrdacorovým vlivem začali vznešení elfové od roku 4600 v. BF se stavbou elementárních měst, neboť jim byla propůjčena veškerá moc nad živly. Mezitím se po Orimě králem stal Fenvarien se svou rádkyní Niamh Zlatovlasou.
Orima spolu s Pyrdacorem stvořila elfku Pardonu, aby vládla silám světa. Byla však podvedena a Bezejmenný otrávil Pardoninu mysl. Ta se pak stala nástrojem zkázy vznešených elfů. Přemluvila Ometheona ke stavbě města Himmelsturm (viz ledoví elfové), krátce poté ho zavraždila a převzala moc nad městem. Jedno za druhým padala nebo se ztrácela velká města z tváře Sumu. S Tie'Shiannou padlo kolem roku 2100 v. BF také poslední z velkých měst a Fenvarien byl zajat. Velká říše vznešených elfů, která měla přetrvat osm tisíciletí, byla zničena. Několik uprchlíků se zachránilo na Ostrovech v mlze, jiní se rozhodli zůstat a střežit ruiny města a později se stali pouštními elfy. Většina přeživších odešla ke svým příbuzným a známým a stali se zelenými a stepními elfy. Ti, kdo přežili boje v Himmelsturmu, setrvali v zemi věčného ledu a dál bojovali s Pardonou. Z nich pocházejí ledoví elfové.
Ve vzhledu a podobě byli vznešení elfové stejní jako ti dnešní, ale mohli žít až několik tisíc let. Díky magickému talentu mohli sami vykonávat svá poslání. Kladli důraz na velikost, okázalost, přepych a zručnost, které dnes žádný žijící národ Aventurie nemůže napodobit. Základním pilíři jejich společnosti byly filozofie, umění, hudba, architektura, řečnictví a další intelektuální a umělecké činnosti. Ti, kdo v těchto oblastech nejvíce vynikali, byli nejváženějšími a nejmocnějšími osobami. Jejich dílo skrývá génia a inspirativní šílenství. Uctívali čtyři božstva: Nurti - stvořitelku světa, Zerzal - bohyni války s hlavou rysa, Pyra (starý známý Pyrdacor) - pána elementů a královnu Orimu - paní osudu. Jsou zakladateli moderní slovní magie. Její těžiště spočívalo dříve v magii artefaktů, později - po Pyrdacorově zjevení - také na elementarismu, oblasti magie zabývající se přivoláváním elementálů. Rozdíl mezi nimi a intuitivní magií dnešních elfů je zřejmý. Mluvili jazykem Asdharia, předchůdcem dnešní Isdiry. Dodnes však elfové dávají svým dětem jména ve Staré řeči.

Zelení elfové (Biunfeya)

Tito elfové žijí hlavně poblíž řek. Stavějí si malé vesničky celé svázané dohromady. Jediná elfí vesnička známá v Aventurii je Kvirasim (a oni ji ve Star Trailu hnusně zprasili). Zelení elfové se živí převážně lovem a rybařením, občas i obchodují s lidmi. Ze všech elfích národů jsou asi nejvíce přístupní lidem. Milují hudbu, umění a příběhy. Nepůsobí na ně alkohol.
Neuctívají žádná lidská božstva. Věří, že všechno, každý list, každý kámen, i oni sami jsou součástí světa. Význam pro ně má jen nurti (život) a zerzal (smrt).

GOBLINI

Též "rudé kožichy" jsou jednou z kulturních ras Aventurie. (No fakt, nekecám!) Jejich společnost je postavena na matriarchátu. Ten ale spočívá pouze v tom, že ženy rodí další potomky a tím pádem mají v sobě určitou moc. Muži jsou užiteční pouze jako lovci a válečníci, zatímco ženy pečují o potomstvo, jídlo a organizaci kmenového života. Goblini jsou svým způsobem usedlí, zůstávají na jednom místě, dokud není nezbytně nutné je opustit např. kvůli nedostatku potravy, nemocem nebo nepřátelům. Horské kmeny dávají přednost přirozeným jeskyním nebo zapomenutým šachtám a chodbám, zatímco všichni ostatní si stavějí chýše. Trvalé partnerství je jim věcí neznámou a zemřelí jsou nejčastěji sežráni velkými prasaty, které goblini chovají především jako jezdecká a tažná zvířata. Jazyk goblinů je směsí orčtiny, garethu a spousty dalších řečí. Gobliní kmeny z oblasti Červeného a Černého půlměsíce (úrodná oblast na východě Bornlandu a pohoří na hranicích Říše středu a Temných zemí) mají svou vlastní řeč. Neznají žádné měření času ani letopočty. První lidská zpráva o nich pochází z roku 883 v. BF z bosparanských císařských armád. Své nejlepší časy zažívali goblini kolem roku 50 BF, kdy je jejich šamanka Kunga Suula sjednotila a založila říši mezi Bornem a Walsachem. To se nelíbilo markrabství Drachenstein a s pomocí řádu Rondřiných kněží se ji rozhodlo v jediné velké bitvě zničit. V letech 133 a 134 BF vydrancovali goblini Sichelwacht a Uhdenberg. Tato událost se zapsala do dějin jako Gobliní válka. Roku 243 BF po bitvě u Wjassuuly říše goblinů přestala existovat a ti, kteří přežili, uprchli do hor.


Typický goblin je 1,40 - 1,50 m vysoký s podsaditým tělem, dlouhýma silnýma rukama a ježatou červenou srstí. Má široký nos a vysoké ploché čelo, velké obličejové rysy a dopředu vyčnívající zuby. Oči mívají začervenalé bělmo. Oblékají se do hadrů nebo kožešin svázaných koženým páskem. Jsou často agresivní, ale snadno se nechají zastrašit. Obvykle jsou to nenáročné pracovní síly a otroci. Uctívají dvě božstva: Mailam Rekdai, bohyni plodnosti a zachování míru, a boha jménem Orvai Kurim jako pána lovců, k němuž se modlí pouze muži. Dříve rovněž uznávali obry jako posly bohů.

JEŠTĚŘÍ NÁRODY

Achazové

Patří k exotičtějším rasám žijícím v Aventurii. Nemají příliš dobrodružnou povahu. Lidé je nazývají ještěřími lidmi, elfové jim kvůli jejich jménům říkají "Nevyslovitelní". Jsou snadno rozpoznatelní podle ještěří hlavy a ocasu, který používají jako zbraň. Výška dospělého jedince je 1,60 - 2,20 m. Šupinatá kůže je zpravidla hnědozelená v různém poměru. Jediným spolehlivým rozpoznávacím znakem mezi mužem a ženou je barva kostěného hřebenu na zádech (u žen je červená). Rozmnožují se kladením vajec a stejně jako ostatní plazi jsou studenokrevní. Sexualita je pro ně pouze prostředkem k rozmnožování a ani hudba jim nic neříká. Stejně jako ostatní ještěří národy mluví jazykem Rssahh plným sykavek a uctívají bohyni Tsa. Aktivní jsou hlavně přes den, v noci je jim zima. Žijí hlavně v teplejších zemích na jihu, ale ve skřetích zemích se občas vyskytnou druhy odolnější vůči chladu.
Akrr'tzr
Pod tímto krkolomným jménem se ukrývá ještěří kmen, který žije poblíž Selemu na jihu Arkánie. Šušká se, že tam za pomoci černé magie prý dochází ke křížení ještěrek a lidí.
Zk'Hrahr
O tomto kmeni pro změnu není známo vůbec nic. Známější je čarodějka Tziktzal, která z něj pocházela a jako jediná je známá mezi lidmi. Dle svých vlastních slov slouží bohyni Ssad'Huar. Chrání magický artefakt "Salpikon Savertin" (co to je, netuším), který uchovává její život a po ztrátě levé ruky jí dokonce nechal narůst novou, lidskou.

Maru

Maruové jsou kulturní a tvořiví. Pocházejí z bažin a jsou prapůvodními obyvateli aventurijského kontinentu. Jsou o něco vyšší než lidé a podobají se vzpřímeně chodícím kajmanům (od krokodýlů se liší kratšími čelistmi). V boji se často dostávají do transu, jsou považováni za velmi agresivní a dostalo se jim přízviska "zuřiví ještěři". Žijí zejména na východě kontinentu v bažinatých oblastech, ale část jich přebývá v Temných zemích jako žoldnéři. Uctívají pouze jednoho boha jménem Krr'Thon'Chh (u lidí znám jako Kor).

Jhrarhra (Jharra)

Jharrové jsou vyhynulá ještěří rasa. Podobali se silně obrněným ještěrkám - měli přes třicet ostrých rohů, deset na krčním límci, dva na hlavě a jeden na horní zobákovité čelisti. V dospělosti mívali až pět metrů. Jharrové byli čistými býložravci. Nejznámější z nich byl Ssad'Naw, který se stal strážcem času a mezi lidmi je znám jako Satinav. Chrámy tohoto národa bývaly magickými zřídly, sbíraly a přesměrovávaly astrální energii. To jim usnadňovalo používaní magie. Kam tyto proudy energie směřovaly a komu sloužily, zůstává záhadou.

Shindra

Shindrové byli malým, nepříliš početným národem ještěrů s kobřími hlavami. Žili v Aventurii před dávnými časy. Svou společnost založili na kastách kněží a kouzelníků, aby mohli ovládat ostatní. Draka Pyrdacora, který jim vyhrožoval násilím, odmítli uctívat jako boha a ponechali si kult Praiose. Za to je Pyrdacor vyhladil z povrchu Dere zhruba devět tisíc let před pádem Bosparanu.

Leviatanim

Rasa Leviatanů pochází z ostrova na jihu Aventurie, kde se narodil i Pyrdacor. S jeho pomocí se stali velmi mocným národem a spolu se Ssrkhrsechimy byli vrženi do bitvy s aventurijskými Shindry a Jharry. Tím se Leviatani dostali na místo bojových Maruů a celý Desátý věk vládli Aventurii. Na počátku času měli svá hraniční města: Ss'kr'm na západě, Zsak na východě, dále Zsaah'mr a Yash'hualay. První velké války je však přivedly na pokraj vyhubení.
Byli obrovští - od hlavy ke konci ocasu měřili asi šest metrů. Obvykle se krčili v sotva třímetrových úkrytech. Hlava připomínala žábu se čtyřmi stovkami ostrých zubů, odporná bradavičnatá kůže ropuchu, končetiny s drápy draka. Kůže plná puchýřů vylučovala žíravinu. Pohybovali se ohromným klusem a dokázali se na svého protivníka vrhnout obrovským skokem ze vzdálenosti až patnáct metrů. Jejich jedinou slabostí je noční chlad, v němž se nemohou moc rychle pohybovat, aby šetřili tělesné teplo. Všichni Leviatani mají sklon shromažďovat zlato. Vylučují přitom tolik kyselin, že změní své okolí v páchnoucí bažinu plnou žíraviny. Dodnes jich několik přežívá v neobydlených oblastech, hlavně na lesnatých ostrovech, v maraskánských džunglích a ještěřích bažinách. Vedle bojových mají i nebezpečné magické schopnosti, jen o něco málo horší než draci. Ovládají hlavně kouzla jasnozřivosti a vlastností, ovládnutí a iluze. Jejich hlavním bohem je Kor. V této víře hraje důležitou roli posvátný ostrov Kr'l K'n, ležící východně od Maraskanu.

Ssrkhrsechim

Elita mocných kněží a mágů, která vládla Aventurii v období Desátého věku. S podporou draka Pyrdacora převzali kastovní systém Shindrů a dosadili se na jejich místo. Ssrkhrsechové byli prakticky vyhubeni nájezdy Tulamiďanů. Jejich poslední představitel byl zabit lidskými "hrdiny" v chrámových pyramidách.
Tělo Ssrkhrsecha je velké, horní část je podobná člověku, ale od pasu dolů mají hadí ocas a hlava je také hadí. Mají dvě, někdy i čtyři paže se třemi prsty a ze svých špičáků vylučují mírně jedovatou látku, podobnou jedu krvavých zmijí. Hypnotickým pohledem snižují magickou odolnost své oběti a z jejich kůže se vypařuje látka ovládající mysl. Po své smrti se nechávali mumifikovat v pyramidových chrámech a pravděpodobně od nich pochází tento zvyk starých Tulamiďanů. Uznávali existenci způsobu, jak přenést astrální sílu jiného Ssrkhrsecha do sebe - kanibalismus. Kolem 50. roku života pak začínali vyhledávat partnery a své děti pak požírali. Přežít směl pouze nejchytřejší a duševně nejsilnější potomek. Každá ženuška se proto instiktivně snažila svého manžílka po páření zabít.
Po těchto podivných stvořeních zůstalo mnoho památek, hlavně v pralesích jejich říše Zze Tha (dnes oblast kolem pouště Khôm). Známé pyramidové chrámy dosud stojí v H'Rabaalu, Gulaghalu a Nabulethu. Dochovaly se pověsti o svatyních H'Ra H'Szint (Hesindy) a H'Rezxem v Deštných horách na Meridiánském poloostrově. Ssrkhrsechští zaklínači se děsili světla. Byl to zřejmě pouhý jejich ustálený zvyk. Achazští kristallomanti (?) jsou obávanými následovníky jejich kouzelnického umění a všechny jejich magické hole jsou z mědi.

LIDÉ

Gjalskerští

Obyvatelé zemí Gjalskeru žijí daleko na severozápadě Aventurie. Jsou rozděleni do různých haeradů (možno chápat jako rody nebo kmeny). Kromě nich žijí v Gjalskeru převážně Thorwalci. Stejně jako oni i Gjalskerští pocházejí z Hjaldingerů a v mnoha ohledech se Thorwalcům podobají. Narozdíl od nich si však moře oškliví a spojují si jej s obávaným bohem smrti Zwanfirem (u Thorwalců znám jako Swafnir). Mísí se s různými dalšími okolními národy, např. Norbardy a Hjaldingery. Právě proto je Norbardi při jejich putování provedli územím Hjaldingerů.
Gjalskerští nosí krátké sukně, podle nichž lze rozpoznat jejich příslušnost k určitému haeradu. Skromný život a početné boje se skřety, zlobry a Thorwalci mají za následek jejich drsnou válečnickou povahu.

Hjaldingerové

Připluli do Aventurie přibližně roku 4500 v. BF. Jejich předky jsou kmeny ze severovýchodního Myranoru, které údajně sjednotila mytická hrdinka Yoldra. Kolem r. 2500 v. BF svedli krvavou válku s temnými elfy při jejich tažení na západ. Po několika přepadeních Canterského Impéria se nakonec poslední Hjaldingerové vyhnuli trpké válce a pod vedením mořeplavkyně Jurgy Tjalfsdottir zamířili do Aventurie.

Nivesané

Starý národ s rozvinutou kulturou, který patří k prapůvodním obyvatelům aventurijského kontinentu. Žijí na jeho severu a severozápadě (od ústí Svelltu k horám Salamandersteinu, od moře země Yeti po hory Železného meče) kočovným způsobem a pasou obrovská stáda karenů. Rozsáhlým pastvinám a lesům jejich vlasti se říká Nivesenland ("Země Nivesanů"). Tisíciletí putování se zvířaty v nevlídné krajině doslova vybičovalo jejich instinkty na nejvyšší možnou citlivost, a proto jsou považováni za nedostižné lovce. Neuctívají Dvanáct bohů, ale Nebeské vlky a různé duchy. Není žádnou zvláštností, když má některý z nich schopnost měnit se ve vlka. Nemají nic společného s lykantropií, je to dědictví po niveských vlčích předcích a nijak nezávisí na fázích měsíce nebo jiných nesmyslech. Mohou se měnit pouze silou vlastní vůle - tuto schopnost má zhruba každý desátý Nivesan. Kromě těchto "vlčích dětí" existují ještě Nieijaa, posvátné bytosti udržující spojení mezi Nivesanem a vlkem a zastávající roli otce, které se ale samy měnit nemohou. Většina Norbardů se později stává šamany. Členové jednoho z kmenů, Nuanaä-Lie z hor Železného meče, jsou lovci vlků. Žijí v neustálém boji s vlky a platí pouze právo silnějšího. Zvláště mezi nimi je mnoho těch, kteří se umějí proměňovat.
Nivesané jsou zhruba stejně vysocí jako lidé z vnitrozemí, štíhlí a mají lehce šikmo posazené oči. Nejčastější barva vlasů je červená, která vymizí až ve vysokém věku. Dožívají se vysokého věku. I přes drsný život na dalekém Severu jsou velmi pohostinní a přátelští, ačkoliv dříve se lidí stranili. Přísně trestají jakýkoliv zločin vůči vlkům, které považují za své bratry.
Dělí se do kmenů, které jsou dále ještě rozčleněny na menší skupiny. Vůdčími klany jsou Lieska-Leddu ("Nevlídní vlci"), Takku, Lieska-Lie a Hokke. Každý kmen má svého náčelníka, juttu, a každá skupina je vedena podnáčelníkem, lathisem. Vazba mezi kmenem a skupinou je dosti volná, takže Nivesané mohou udržovat kontakty se svou rodinou, přáteli a soukmenovci. Skupiny mívají kolem stovky členů a několikanásobně více karenů. Každý v nich má svou vlastní úlohu, kterou zajišťuje přežití skupiny. O záležitostech týkajících se lovu a vztahů s ostatními skupinami rozhoduje vždy nejstarší a nejzkušenější muž. Ve vnitřních záležitostech skupiny a nakládání se zásobami naopak rozhoduje žena. S každým ročním obdobím se posunuje jejich moc - v létě vládne spíše muž, v zimě žena. Při velmi důležitých rozhodnutích a také jednáních s vlky se oba vždy radí se šamany.

Norbardi

Jeden z kočovných národů Aventurie. Vznikli z tulamidijských kmenů Al'Hani a Beni Nurbad, které kolem roku 1600 v. BF přicestovaly z oblasti Balash. Na cestě se od nich odddělili předkové horských kmenů z Trollzackeru a Gjalskerští.
Tito lidé cestují se svými vozy po celém Severu kontinentu, od Olportu až po úpatí hor Železného meče. Zabývají se hlavně obchodem a prodejem různého zboží. Dodnes žijí v matriarchálních skupinkách. Hlavními bohyněmi Norbardů jsou Mokoscha a Hesinda. Kult Hesindy stál možná za jejich vyhoštěním z Tulamidie.

Thorwalci

Jejich předky jsou Hjaldingerové (viz výše). Thorwalci mají vysokou a rozložitou postavu. Zrzavé nebo světlé vlasy nosí většinou dlouhé. Stejně jako v jiných aventurijských kulturách, i u nich je rovnoprávnost mezi muži a ženami. Jsou důslední, často obchodují a mluví ne příliš diplomaticky. Často žijí v "lodních společenstvích", zvaných ottajasko, v typických podélných domech. Každé ottajasko vede hejtman nebo hejtmanka. Někdy vládne více ottajaskům jeden jarl. Vůdci jsou vždy voleni a podle potřeby mohou být i sesazeni nejvyšším hejtmanem nebo hejtmankou - momentálně je to Jurga Trondesdottir. Hlavním bohem je Swafnir.

Tulamiďané

Pocházejí ze střední Aventurie, pohoří Raschtulova zeď. Žijí v oblasti mezi pouští Khôm, pobřežím Perlového moře a Ještěřími bažinami na jihu. Zatímco Ferkinové dále přebývají v horách, předci dnešních Tulamiďanů se usadili na pláních. Z nich pak vzešla dynastie Diamantového sultanátu (velká říše, existovala v letech 1324 - 17 v. BF). Osídlili Aranien, Darpatien, Almadu a jih Aventurie, později ale byli poraženi osadníky z Myranoru. Mnohokrát potom přistěhovalci získali politickou převahu v této oblasti a vytlačili odsud tulamidijskou šlechtu. Běžní lidé tu žili normálně. Později už ani nebylo možné rozeznat, kdo je kdo, jak bylo obyvatelstvo smíšené. Převzali od Tulamiďanů také božstva Rondru a Phexe.
Tulamiďané jsou o něco málo menší než průměrný obyvatel Aventurie. Mají bronzově opálenou kůži a většinou tmavé vlasy, výjimečně světlé. Zrzavé vlasy se vyskytují velmi vzácně a jsou považovány za znamení štěstí.
Aranien a Mhanadistan
Kromě informací, které naleznete v Zeměpisu, víme jen málo. Oba národy jsou velmi technicky nadané.
Novadi
Obyvatelé Chalífátu žijí na poušti Khôm. Jsou závislí na oázách a nomádských osadách. Žijí ve skupinách, kmenech a kmenových svazech. Na rozdíl od Tulamiďanů, kteří většinou uctívají Dvanáct bohů, mají Novadijci jen jednoho boha - Rastulláha. Posvátným centrem jeho věřících je oáza Keft, kde se prý tento bůh zjevil. Protože jejich území dříve vládli ještěří lidé, většina jich dosud zarytě nenávidí cokoliv šupinatého. Skromnost a zdrženlivost nepatří k jejich ctnostem a tak není údivu, že nejžádanějším čestným titulem je přídomek al-Yeshinna, "Udatný". Do pouště se oblékají přiměřeně a prakticky, ale při svátečních příležitostech je vhodné a žádané navléct na sebe co nejvíc nádhery a přepychu. Běžným oděvem jsou bílé volnější kaftany s turbanem nebo fezem. Kvůli teplému podnebí se u nich nikdy neujala plátová zbroj, do boje vyrážejí v lehčích kroužkových, drátěných nebo šupinových pancířích. Jejich typickou zbraní je zakřivený meč nazývaný khunchomer, jehož vynález se připisuje Tulamiďanům. Existuje i dvojitý khunchomer, jehož nositeli většinou stačí s ním protivníka zastrašit. Při rituálu dospělosti dostává každý Novadi dýku waqqif, která se kromě duelu nebo krevní msty k boji neužívá. Mají také nejlepší lehkou jízdu v celé Aventurii, za což vděčí především svým dschadrům, jezdcům s oštěpy. Toto lehké kopí lze hodit i použít v boji zblízka a jeho užívání je vázáno kodexem cti. Na hrot je připevněna malá vlaječka, která označuje kmenovou příslušnost nositele. Kromě kopí užívají jejich jezdci také precizní jezdecké luky.
Po nevěřících pokukují Novadijci s krajní nedůvěřivostí, ale nechovají se k nim bezpodmínečně agresivně. Misionářská činnost provozovaná slovem i mečem patří z velké části minulosti a kmeny i jednotlivci respektují cizí názory. Jedním z jejich nejvyšších přikázání je pohostinnost, a tak se pravý Novadi pečlivě stará o všechny své hosty. Dodržují 99 zákonů Rastulláhových, které považují užívání magie věřícími za hřích. Proto jí příliš nevěří. Ale i přes tento zvyk se magie mezi lidmi trochu rozšířila a tolerantnější panovník Malkillah III. toto přijal a akceptoval. Novadijci s magickým talentem se mohou stát derviši, anebo studovat Akademii Pentagramu v Rashdulu či Chalífovu kouzelnickou školu v Mherwedu.
Ferkina
Tito horští barbaři dosud žijí životem svých tulamidijských předků. Jsou zde původními obyvateli a nikdy se neúčastnili bojů s ještěřími lidmi. Mají dlouhé kudrnaté vlasy a muži vždy i plnovous. Každé ustřižení vlasů či vousů znamená potupu a ponížení. Pyšní se piercingy a jizvami a muži nosí zvláštní červené závoje. Nemají rádi cizince a i na ostatní kmeny pohlížejí nedůvěřivě, až agresivně. Své vzdálené příbuzné z nížin považují za zbabělce a slabochy.
Uctívají božskou dvojici Raschtula a Rascha a také měsíc. Kmen Beni Rurech, který po dlouhé pouti osídlil Maraskan a sžil se s místním obyvatelstvem, uctívá Rura a Grora. Hlavním bohem kmene Ban Anghrachan je Anghravash. Ban Mhadjaduriové místo Raschtuly uctívají Ras'Ragha.
Zahori
Tyto nomády je možno občas potlat v Almadě. Veškerý jejich majetek se vejde na vozík nebo do zavazadel na hřbet zvířete. Díky svému svobodnému životu mají občas potíže s předsudky jiných lidí. Milují hudbu a vyprávění pověstí.

NECKEŘI

Mořští lidé sami sebe a své příbuzné nazývají Loualil. Chovají se mírumilovně a odmítají jakoukoliv agresi nebo násilí. Světlo úplňku nebo alkohol ovlivňují jejich povahu, mohou vyvolat extrémní opilost a zuřivost. Žijí ve skupinách a každé z nich vládne král.

SKŘETI

Též zvaní orkové nebo černé kožichy. Dle vlastních pověstí se objevili před více než 36 000 lety. Starý válečnický národ, který z velké části žije ve Skřetích zemích na severozápadě Aventurie. Jsou dobře organizovaní, živí se chovem dobytka a zemědělstvím. V jejich kastovním systému stojí nejvýše Brazoraghovi kněží. Jim podléhají ostatní kněží a šamani. Dále je kasta válečníků, pak řemeslníků a nejnižší postavení ze všech mají kmenoví otroci. Ženy existují mimo tuto hierarchii, jsou majetkem vůdců a přidělují se nejváženějším bojovníkům způsobem, který se dosti podobá lennímu systému feudálních zemí. Tento patriarchát je udržován bojem a lovem a právem silnějšího, které je zásadou všech Brazoraghových uctívačů. Na druhou stranu však umožňuje výrazný osobní úspěch. Když je potřeba obsadit prázdné místo mezi vůdci nebo svrhnout někoho slabého, rozhoduje boj muže proti muži na život a na smrt. Nejvyšší vůdce skřetů je titulován Aikar Brazoragh, je veleknězem Tairacha a Brazoragha.


Skřeti jsou menší a silnější než lidé, mají hustý černý kožich a dlouhé tesáky, vyčnívající z tlamy směrem nahoru. Věří ve čtyři božstva: Brazoragh (válka, lov, nadvláda, počasí, přírodní zákony, odvaha, poslání), Tairach (smrt, nesmrtelnost, duchové, kouzla, stáří, nemoc, měsíc, krev), Gravesh (Ingerimm) a Rikai (zemědělství, léčitelství, alkohol, omamné byliny, plodnost rostlin).

Ramuchai

Skřetí kmen z hor Větrného háje. Jeho kultura stále ještě spočívá ve způsobu života kmenů ze Skřetích zemí. Uctívají jednoho boha v podobě berana, který má jen málo společného s Brazoraghem.

Shurachai

Legenda říká, že byli vyhnáni z hor na západě a po tisíciletí museli otročit pro divoké trpaslíky na temných houbových plantážích pod zemí. Teprve ledový kouzelník Riul'Sari je osvobodil. Od ostatních se liší bílými kožichy a větší odolností vůči chladu. I oni žijí stejným způsobem jako kmeny ve Skřetích zemích, ale vyskytují se jen v Ledových vrších. Jsou náruživými lovci mamutů, bílých běsů a ledových lefů. (Bílí běsi jsou zvířátka stvořená ledovým démonem Nagrachem.) Svůj systém hodností si vyznačují barevnými vraními stopami, které si malují na nos nebo čelo. Nosí kožené zástěrky nebo plátěné haleny pošité kovovými plíšky, někdy také rohaté přilby. Bojují s arbachy (něco mezi šavlí a mečem), byakkami (jednoruční válečná sekera) a gruuf-hai (okovaná tyč).
Uctívají čtyři bratry se jmény Karmorragh (šestirohý démon Karmoth z Belhalharovy sféry), Efrun (Firun), T'Eirra (Tairach, viz výše) a Inkra (Ingerimm), známé pod označením Nejmenovaní. Pardonu (viz elfové) považují za T'Eirrovu dceru.

Tordochai

Malý kmen žijící roztroušeně po celých Skřetích zemích. Ctižádost necelých deseti tisíc příslušníků tohoto kmene je kdysi nechala porazit dokonce i město Gareth. Do jejich starých sídlišť se tenkrát vrátilo jen asi osm set válečníků, kteří však již byli obléháni okolními kmeny. Ve válce proti Svelltu a Říši středu bojovali téměř všichni v čelních liniích a zabránili krvavé bitce s lidmi u Yrramisu.
Jsou asi nejbojovnější ze všech skřetů. Jejich rituály a zvyky jsou kruté. Mladíci musejí spolu bojovat na život a na smrt a zvítězit, aby byli uznáni jako muži. Přeživší polovina mladých skřetů se dále podrobuje extrémně krvavým zkouškám. Všichni Tordochaiové se pokládají za blízké příbuzné a jsou vždy připraveni pomstít potupu svých bratrů krví. Je zvykem, že za každého mrtvého musí ležet v krvi deset nepřátel. Nosí nejlepší a nejtěžší zbroje ze všech skřetů a užívají stejné zbraně jako Shurachaiové.

Zholochai


V boji nejsilnější a nejnebezpečnější skřetí kmen, který je lidem znám. Ve válce proti Svelltu a Říši středu velel skřetům černý maršál a nejvyšší velitel Sadrak Whassoi právě z tohoto kmene.
Další kmeny, o nichž není nic známo: Brodigai, Gharrachai, Ghorinchai, Korogai, Mokolash, Olochtai, Orichai, Truanzhai, Tscharschai.

TRPASLÍCI (Angroschim)

Nejdřív malé mluvnické cvičení: trpaslíci sami se označují jako "lid Angroschův", Angroschim, trpaslík se řekne Angroscho. Trpasličí žena, tedy trpaslice (jazykově je to správné, ale zní to strašně) se řekne Angroschna a množné číslo je Angroschax (trpasličí ženy).


Co vykládat o trpaslících, když je všichni známe... Jsou spíše menší a širší, silní a tvrdohlaví jako mezci. Průměrný trpajzlík měří 130 - 140 cm, má tmavé vlasy a oči a tmavou kůži, která zrudne, jakmile je něco rozčílí. (Což se stává docela často.) Žijí 350 až 450 let a celý ten čas tráví nejraději v podzemí hledáním drahých kamenů a kovů. Většina jich vyniká v kovářském umění, výrobě zbraní, brnění a šperků. Moc toho nenamluví, jsou věrnými přáteli a spojenci, milují zlato a nesnášejí vodu. Snáz dostanete mamuta skrz ouško jehly než trpaslíka na loď. Umějí dobře bojovat, dobře pít a dobře vařit pivo. Nelze o nich říct, že nosí pancíř i v civilu, protože se vás zeptají: "A co to je, ten civil?" Jinými slovy chodí ve zbroji stále, minimálně v drátěné košili, a mají po ruce těžké válečné kladivo nebo sekeru - pro trpaslíka to znamená být "slušně oblečen" spíše než "po zuby ozbrojen".


Každý z nich velmi touží založit rodinu. Bohužel zhruba na tři muže připadá jedna žena, což je velkým zdrojem rivality mezi nápadníky. Těch mají trpasličí ženy vždy dost. Po svatbě (zvané "Svazek ohně a země"), k níž musí svolit rodiny obou snoubenců, vychovávají děti oba rodiče. Velmi často se rodí dvojčata a výjimkou nejsou ani čtyřčata. Není žádnou vzácností, když se učí kovářskému řemeslu od svého otce, a i mladí trpaslíci bývají v řemesle velmi zruční. Dospělými se stávají, jestliže úspěšně projdou rituálem zvaným "Křest ohněm". Úcta ke Starším, jak jsou poté nazýváni, je vštěpována všem již od malička. Starším se dostává vyššího společenského statutu. Jim prokazovaná vážnost a úcta se zvyšuje díky jejich činům, životním zkušenostem a majetku.

Kováři (Boroschim, Mortarim)

Sami se nazývají Groschaboroschim, "děti kovadliny" nebo Groschamortarim, "děti Strážců". S přibližně deseti tisíci trpaslíky tvoří jejich největší národ. Většina jich žije v horském království Waldwacht na území Říše středu, ojedinělé skupinky pak v horách kolem Khunchomu a na východě Raschtulovy zdi. Odjakživa potvrzují pohled všech lidí, elfů a skřetů na celé trpaslictvo: jsou přímí, hašteřiví a tvrdohlaví, věčně ožralí, obrnění a neustále mávají sekerou. Vždy bojovali se skřety a draky. Jejich králem a nejvyšším soudcem je v současnosti Arombolosch, syn Agamův. Jeho bratr Albrax je králem všech trpaslíků.

Hledači diamantů

Jsou zřejmě nejzvědavější, největší umělci a řemeslníci ze všech trpaslíků a mají dobrodružnou povahu. Spoustu let stráví na cestách po cizích zemích, aby s pomocí vyprávění příběhů a spousty dárků získali nevěstu. Jejich ženy mají právo si zvolit "zástupce", pokud je manžel dlouho pryč.

Zemní trpaslíci

Žijí v horách Kosch, Železném lese a Ingrových kopcích zdrženlivě, klidně a dodržují tradice.

Horští trpaslíci

Družní a mírumilovní obyvatelé pohoří Kosch. Stavějí si domky zapuštěné do svahu a žijí společně s lidmi. (Údajně je lze srovnat s hobity z Pána prstenů.)

Trpaslíci z Finsterkammu

Ti bystřejší z vás si jistě domysleli, že pocházejí z hor Fisterkamm, východně od Lowangenu. V časech nouze si volí krále. Jsou to znamenití bojovníci a prvotřídní stavitelé opevnění všeho druhu. Bojují se skřety. Žijí odděleně od ostatních trpaslíků, rozděleni na dva tábory: poddaní krále Garbalona sídlí v severní části hor, Bonderikův lid žije na jihu a je znám jako temní trpaslíci.
Existuje také posvátný národ trpaslíků, který sídlí v Posvátné Síni a zastává pozice nejvyšších kněží.

KOMENTÁŘE


Přidat komentář

[Na začátek stránky] [Zpět na index]
 
Design by Xeon.cz © 2005 - 2017